Když někdo ve vztahu lpí na tom druhém, může to zprvu působit láskyplně a v protějšku vyvolávat pozitivní emoce spojené se zájmem, který mu je věnován. Je to takto skutečně v pořádku?

Lpění nebo zamilovanost?

Proč někdo na někom začne lpět? Budeme-li se bavit o zamilovanosti, pak je to přirozený proces. Ve svém životě máte nového úžasného člověka, přejete si s ním trávit co nejvíce času, protože se ho jednoduše nemůžete nabažit. Toto nadšení (lpění) s časem opadá. Není to znak vznikajícího problému ve vztahu, ale píši o naprosto přirozeném vývoji.

Někteří však na svých partnerech/kách zůstávají nepřiměřeně lpět dlouhodobě. Počáteční zamilovanost je pryč a nyní se sházejí dva lidé, kteří se na vztah dokážou dívat střízlivěji. Plánují budoucnost, více pronikají i do negativních stránek toho druhého a lpění postupně mizí. Avšak neznamená to, že se nechtějí vídat, jen ta počáteční závislost na společných prožitcích a emocích klesá a bezhlavé nadšení střídá racionálnější pohled na vztah jako takový.

Kdo může mít problém s lpěním

Někteří se ovšem lpění nedovedou zbavit. Stále se potřebují mnohdy vídat každý den, vyžadují neutuchající pozornost své polovičky, a když nejsou s ní, cítí se prázdně.

Lpění může nastávat u lidí, kteří nemají naplněný vlastní život. Nudí se, necítí se sami šťastní, mohou být nevyrovnaní s předešlým vztahem, postrádají sebevědomí a potřebují se ujišťovat, že je o ně stále zájem, o žárlivosti ani nemluvě. Z těchto i dalších důvodů někteří prahnou po nadměrné pozornosti. Což pro osobu vyrovnanou, která si přeje i čas pro sebe, na své zájmy, přátele, rodinu… může být nepříjemné.

Vztah není právo, ale výsada

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že vaše polovička nemá povinnost s vámi trávit čas. Prostě nemá. Tudíž si ji nemůžete nárokovat jako něco svého. Vztah i čas, který vám druhý věnuje, je výsada.

Pokud se někdo z vás neumí zabavit, nudí se, cítí se prázdně, má něco ve svém životě nevyřešené, to vše není problém vaší partnerky nebo vašeho partnera. To jsou věci, které si musíte vyřešit vy, naplnit svůj život a přestat lpět. Závislost není láska. Je to závislost. A pro závislost je pak velmi obtížné nalézt ty skutečné city. Může se stát, že prostě někoho máte, zabijete nudu a tak dále, lpíte, vaše základní potřeba je naplňována, ale nemilujete. Jste s tím člověkem, protože konečně nemusíte být sami.

Lpěním je pak velmi snadné zmařit vztah. Jednak nedopřejete druhému prostor, protože ho zaháníte do kouta a sami se svou závislostí připravujete o střízlivý pohled, kterým byste mohli skutečně plně docenit hodnotu vztahu s osobou, která se s vámi rozhodla trávit čas, nebo naopak odhalit, že pro vás není vhodným protějškem.

Vlastní životní štěstí je jen má zodpovědnost

Pokud někdo touží partnerem nějak vyplnit svůj volný čas, protože by se jinak nudil, není to dobře. Pokud si chce nahradit chybějící štěstí, také to není dobře. Jestliže po druhém touží kvůli přebytí myšlenek na vztah minulý… Nejen tímto dává svému protějšku k tíži, co mu nenáleží. Toto si má každý vyřešit sám.

Jestli bude člověk emočně vyrovnaný, srovnaný se svým životem, spokojený nebo alespoň dostatečně vyzrálý na to, aby věděl, že vztah není od toho, aby mu nahradil věci, které svými vlastními silami není schopen získat, pak se může vyvarovat nejen lpění.

Osobní život a vztah jsou naprosto rozdílné životní roviny. To že s někým svůj život začnete sdílet, tím automaticky nepřebírá zodpovědnost za to, jak se cítíte, ani za vaše problémy, nebo nudu.

Vztah je vždy o dvou svobodných lidech

Vaší rolí ve vztahu je, aby se s vámi dotyčný cítil lépe než bez vás. A aby něco takového bylo možné, nelze na vztah přenášet své strasti (najít v druhém oporu je v pořádku, ale není jeho úlohou podepírat vás celý život). Také se se svou polovičkou chcete cítit dobře, toto by mělo být oboustranné. Občas slýchávám o bezpodmínečné lásce, ale nevěřím, že by kdokoliv chtěl ve vztahu cíleně strádat a být tu bezvýhradně pro toho druhého, aniž by se mu dostávalo cokoliv na oplátku.

Smyslem vztahu není jednostranná záchrana a s tím ruku v ruce jednostranná oběť. Ve vztahu se musí snažit vždy oba, oba si být oporou, oba umět druhého naplnit láskou, oba si vážit času, který je jim věnován, nebrat to jako samozřejmost, nelpět a nepřivlastňovat. Nejsme ničí majetek, jsme svobodné lidské bytosti a je jen na nás, s kým se rozhodneme trávit čas a kolik ho chceme druhým věnovat.

Kam dál?

Podívejte se na mé další články vedoucí vás k životní spokojenosti, materiální hojnosti i k funkčním vztahům.

Změním tě pro tvé vlastní dobro

Změním tě pro tvé vlastní dobro

On o sebe nějak zvláště nepečoval, nerozvíjel se, žil si svým stereotypním životem bez zájmu o sebe ani o svůj okolní svět. Pak se v jeho životě objevila žena, která si dala za úkol ho změnit. Život s mou představou je lepší než s tebouCelé to působilo, jako by jeden...

Přestaňte se trápit neexistujícími problémy

Přestaňte se trápit neexistujícími problémy

Někdo k vám přijde a jen tak z legrace vám schová hračku. Protože jste novorozeně, hračka pro vás přestane existovat. Nebudete přemýšlet jako dospělák. Kam se poděla, kdo ji schoval, proč to udělal, zda hračku ještě někdy uvidíte a co pro její získání můžete...

Jestli článek neobsahuje řešení právě pro vás, nebo možná i po jeho přečtení tápete s tím, co dál, nabízím vám svou konzultaci, při níž se zaměříme na to, co potřebujete právě vy.

Share This