Ukončit vztah je v pořádku, hlavně se nevracejte

Ukončili jste někdy vztah a mysleli na návrat k bývalému partnerovi nebo partnerce? Případně jste se skutečně vrátili? K takovému počínání nás motivuje více podnětů. Pro vysvětlení touhy obnovit ukončený vztah použiji přirovnání, které jsem si pro sebe po posledním rozchodu vytvořil.

Věřím, že může pomoci i vám.

Nicméně než se pustíte do čtení, předně bych chtěl napsat, že je článek zaměřen výhradně na psychologické pozadí ukončeného vztahu. Nevěnuje se materiálním ani jiným okolnostem (například dětem), které rozchod mohou značně komplikovat a pro některé z nás proměnit ve velmi obtížnou až nedosažitelnou volbu.

Když opouštíte svou oázu (svůj vztah)

Už je to nějaká ta doba, co se vám podařilo v poušti objevit příjemnou oázu. Máte v ní vše, co k životu potřebujete, ale některé věci naneštěstí netrvají věčně. Po nějakém čase se v oáze začne kazit voda, získat potravu je stále složitější a dřívější všudy přítomný klid je vytlačován starostmi, zda je oáza stále vhodným místem pro váš život.

Dny plynou a život v oáze se pro vás stává stále méně snesitelným a vy si začínáte připouštět, že je pro vás prožití celého života na takovém místě nepředstavitelné. Přeci jen je to už dlouho, co jste se cítili příjemně, bezpečně a s dostatkem všeho potřebného.

Pomyslný den D je stále blíže, až nakonec seberete nezbytnou odvahu a oázu, ke které jste po dlouhém čase užívaní silně přimkli, opustíte. Možná při tom cítíte i počáteční úlevu. Konečně čerstvý vzduch, vytoužená svoboda a s plynoucími dny zapomínáte na pachuť po zkažené vodě a mnohdy nepoživatelném jídlu.

Jak čas plyne a vy stále putujete po vyprahlé poušti a nedaří se vám nalézt oázu novou, občas se ohlédnete přes rameno a myslíte na tu svou, jíž jste opustili. Začnete si i říkat, že ta voda vlastně nechutnala zas tak špatně a jak by nyní bylo úžasné svlažit si v ní popraskané rty. I ten hlad byste určitě s radostí zažehnali čímkoliv k snědku, co byste v oáze za vašimi zády našli.

S dalším odstupem času a marným blouděním špatné vzpomínky na vaši poslední oázu poblednou a do popředí se začnou loudit ty hezké, ač z dávných dob, nebo na ty zážitky, které jste prožívali jen velmi zřídka. Jsou to přesně ty, v nichž jste tehdy nacházeli útěchu, že setrvat v nevyhovující oáze dává stále smysl. Už jste na té poušti tak zoufalí a osamocení, že na té toxické oáze hledáte za každou cenu něco dobrého, i když vám ve skutečnosti už do života nemůže nic nabídnout.

Otočit se a vyrazit zpátky, alespoň za něčím, než bloudit a nemít nic? Nebo možná nějakou tu oázu najdete, ale než ji prozkoumáte, zjistíte, jak funguje, jak sehnat jídlo a vodu… Možná myšlenka na návrat ke starému a známému nepůsobí zas tak špatně, alespoň to nejnutnější k přežití se vám nakonec dostane. Nalezení nové oázy, její zkoumání a poznávání je přeci jen náročnější.

Jenže ten, kdo se otočí, najde přesně to, co opustil. Toxicita v životním prostředí jen tak nezmizí a u lidí to platí ještě více. Příroda si dovede s mnohým poradit, je to pro ni přirozené, adaptuje se na nepříznivé podmínky, ale lidé…? Ti se jen velmi neradi mění, protože to vyžaduje spoustu úsilí, přemáhání a je mnohem jednodušší naslibovat hory doly než něco skutečně podniknout.

Příroda se k vám bude alespoň chovat fér a toxická oáza zůstane stejně toxická, jak jste ji opustili, místo toho, aby se ve vás snažila vzbudit dojem, že je z ničeho nic voda pitná a jídlo báječné.

Když se začnete dívat přes rameno, pamatujte, že vás za zády čeká to samé, od čeho jste utekli. Tehdy jste ty důvody velmi dobře znali, držte si je v paměti a nenechte je s ubíhajícím časem blednout, ať si svou neobyvatelnou oázu nezačnete idealizovat.

Proč? Protože toxická oáza skutečně ideální není.

Ptejte se svého minulého já, proč od oázy uteklo, proč ji opustilo a dovolte mu vám to připomenout. Je to váš nejlepší rádce, na kterého se máte možnost kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc.

Poušť patří k našim životům

To co někdy vídám, je naprosté neštěstí. Obava ze samoty žene lidi zpět do nefunkčních ukončených vztahů, nebo si hledají nevhodné partnery jen proto, aby nebyli sami. Skousnou i nějaké to příkoří, jdou do bezpočtu nepříjemných kompromisů, ale hlavně, že mohou usínat s pocitem, že jsou v páru. Jenže jsou ve skutečnosti stále osamocení, protože si do svého života vpustili někoho nevhodného.

Strávit nějaký ten čas na poušti je v naprostém pořádku a čím více si dopřejete času na hledání ideální oázy, tím spíše takovou najdete. S trochou štěstí vám bude útočištěm po celý váš život s hojností všeho a vy se na oplátku stanete dokonalou oázou pro svou partnerku nebo partnera.

Kam dál?

Podívejte se na mé další články vedoucí vás k životní spokojenosti, materiální hojnosti i k funkčním vztahům.

Jestli článek neobsahuje řešení právě pro vás, nebo možná i po jeho přečtení tápete s tím, co dál, nabízím vám svou konzultaci, při níž se zaměříme na to, co potřebujete právě vy.